Mlčení znamená ano

posted in: Aktuality | 0

Jsem u městské hlídky přes tři týdny a sedíme dnes s Jelenem, chlapem, co má mezi námi nejvážnější slovo, v hostinci Mokrý kabát. Je to podruhé, co jsem ho od svého nástupu spatřil – zamračený chlap, s ošklivou jizvou na levé tváři, která je patrná i přes týdenní strniště. Nemám z něj dobrý pocit, když jsem v jeho blízkosti.
„Hej chlapi, trošku se zabavíme, než přestane venku chcát, co říkáte?“ řekl sebejistě Jelen, který věděl, že k zábavě nebude muset své hochy pobízet dvakrát. „Zaházíme si šipky a ten, kdo strefí první oko, zaplatí všem pohárek! Ano?“ zeptal se nahlas.
Většinu mužů odpověděla souhlasně a jiní se zamručením přikývli, třeba starší chlap se šedinami ve vlasech, který sloužil pod hlídkou už několik let. Jmenoval se Romír. Já jsem však ucítil tíhu, vlastně lehkost mého zlámaného stříbra a věděl jsem, že pokud trefím oko, tak to můj měšec zrujnuje. Přesto jsem nic neříkal a počítal, kolik bych musel vysázet na desku šenku za medovinu pro své bratry ve zbrani. Prostě by pro mě bylo výhodnější rudou skvrnu, která znázorňovala střed terče netrefit. Na druhou stranu, spoustu chlapů – Mrňous, Lebek a Drahoslav mě sami na něco pozvali.
Cítil jsem se nesvůj a nějak jsem se nedokázal na zábavu s ostatními naladit. Jelen měl první kolo za sebou a Drahoslav, který skoro trefil střed, tak už taky. Držel jsem šipku v rukou a cítil, jak se sestřižené letky z husích per otřely o hřbet mé ruky mezi palcem a ukazovákem. Byla to velká, vyvážená šipka s ostrým hrotem, který neměl problém se zapíchnout do slaměného terče. Přestal jsem vnímat ostatní, zamířil na terč a hodil.
Bílá, rozmazaná čára se mihla vzduchem a hladově se zakousla do talíře ze pšeničných stébel, co vysel na zdi.
„Je to tam!“ Mrňous se štěkavě zasmál a plácal mě po ramenou.
Posadil jsem se ke stolu a snad poprvé v životě jsem neměl radost ze své trefy. „Hodil jsem nejlíp, jak jsem uměl,“ řekl jsem k sousedovi po své pravici.
„Já vím. Šlo to na tobě vidět, že si nepřeješ to oko hodit. A možná sis to tak přivolal,“ řekl Romír.
„Hm,“ nezmohl jsem se na víc a zvažoval, zda už jít pohárky pro své druhy objednat k šenku.
„Pokud si s tím nesouhlasil, měls to říct hned. A ne čekat, až se trefíš,“ hovořil ke mně Romír a prohrábl mě vlasy, jako zachmuřenému klukovi, kterého chtěl povzbudit. „Velitel je tvrdej, ale férovej chlap. Možná tě zkoušel. Pokud mlčíš, když se tě někdo na něco ptá, znamená to, že jsi s tím v pohodě. Pokud nejsi, tak řekni, že ne. A teho se pak drž. Ostatní tě budou brat, že za něco stojíš,“ promluvil mi do duše starší muž a šel si odházet své další kolo.

monkey

Comments

comments

Leave a Reply