Těší mě, že jste se do knihy Holka začetli a jsem rád, že se o svůj názor se mnou i návštěvník této stránky chcete podělit.

Hodnocení knihy


2.12.2017

Štěpána jsem měl štěstí poznat osobně a žánr fantasy mě přitahoval už od dětských let, kdy jsme si hráli jako děti hry na hrdiny, ještě kostkou a na papíře a tvořili příběhy. Nebo vzali klacky do ruky a v lese se z nás stávali různí hrdinové. Proto, když jsem se dozvěděl, že chce Štěpán vydat knihu, tak jsem neváhal a byl jedním s přispěvatelů. Knihu jsem obdržel s věnováním. Nějakou dobu byla založená doma. Když na ní přišla doba si ji přečíst, tak mě tak pohltila, že jsem ji měl přečtenou za tři dny, což u mě není zvykem. Hlavní hrdinka a děj má spád. Je tam tajemno, napínavo. Občas má člověk i o hrdinku strach. Prostě je to čtivé a ani chvilku jsem se nenudil. Až mi bylo líto, že je kniha u konce. A já doufám, že bude mít pokračování, protože si to zaslouží. Mě se to líbílo a vřele doporučím každému.

(Josef Lekki)


9.3.2017

Pokud máte rádi fantasy a napínavé scény je tato knížka přesně pro vás. 🙂 Mě se osobně knížka moc líbila a už se těším, až bude (doufám, že bude) nějaké pokračování. V knize se objeví hodně zkušeností ze života a dokonce i já jsem si našla v knížce jednu část v které jsem se našla. Když jsem se do knížky jednou začetla v tramvaji, nemohla jsem od ní odlepit oči a přejela jsem kvůli tomu i zastávku. Při čtení napínavých scén v knížce mi „vstávaly“ vlasy na hlavě. Jsem moc ráda, že jsem si knížku měla tu čest přečíst a seznámit se i s autorem.

(Marie Čechová)


14.2.2017

Zdravím Vás, Štěpáne, a chci Vám moc pochválit Vaši knihu Holka. Byť nejsem extra příznivcem fantasy, tak se mi kniha opravdu velice dobře četla a byl jsem celou dobu napjatý, jakým směrem se bude vyvíjet. Jen tak dál a držím palce na další knihu 🙂

(Zdenek P.)


2.2.2017

Líbilo se mi stupňování historie – Kámen a vždy očekávání, co přijde s projitím dalším kruhem. Líbily se mi popisy situací, často naturalistické a bez příkras. Líbila se mi cílevědomost Holky a vykreslení dalších postav. Napínavé až do samého konce, který jsem čekala jiný – uzavřený. To ale dává prostor fantazii a případnému dalšímu pokračování.

.

(Kateřina Horníková)


1.1.2017

Poutavě působivý a současně syrově psaný příběh o mladé dívce, jejíž jedinou touhou je nalézt pro ni ztracený původ, domov a v něm své nejbližší. Nalézt to místo, kam patří. Během putování se setkává s různými postavami a jejich charaktery a poznává, že není radno dát na první dojem, protože její důvěra a naděje vložená do rukou nesprávných osob pro ni může mít fatální následky. Společně s poznáváním života okolo ní začíná dívka poznávat i to, co je důležítější tj. sebe samu. A s tím také její pozoruhodné schopnosti… Musím se přiznat, že jsem knihu z důvodu nedostatku času a současně i absence chuti do čtení dlouho odkládal a otevřel jsem ji až den před koncem minulého roku. Nicméně o to intenzivněji a s větší chutí jsem se do ní začetl a ten pocit mě opustil až těsně poté, co jsem obrátil poslední list a knihu dočetl. Díky Štěpo. 🙂

.

(Tomáš Tihlařík)


11.12.2016

Ahoj, 

je mi líto, že se k tomuto dostávám až po měsíci, ale trošku mě tvůj požadavek zaskočil. Přemýšlel jsem, co bych tak asi napsal a najednou to vypadalo, že nevím, co napsat. Nicméně:
1. Než se mi dostala kniha do ruky, tak jsem k ní přistupoval celkem se shovívavým nadhledem. To znamená, že jsem neměl velká očekávání a bral jsem celou akci jako podporu kamarádovi, který si chce splnit sen. Po  první kapitole, kterou jsi mi poslal jsem nečekal nic moc. S přibývajícími přečtenými kapitolami mi lezly oči z důlků víc a víc. Několikrát jsem se musel podívat na přebal knihy, kdo je vlastně autorem. Opravdu to vypadá, jako by ji psal nějaký zkušený autor. Žádné nesmysly, opakující se slova, nelogičnosti, které odporují předchozímu textu atp. Tohle jsi zvládnul líp než Viewegh…
2. Velmi oceňuji postavu Duboslava, který mluví moravsky!! Příště takové postavě přidej trošku víc nespisovných slov, klidně celé věty. A možná nejlépe, aby nemluvila spisovně vůbec. V době vládnoucí globální češtiny (viz -ej-, protetické „V“ a podobné paskvily) se takováto věc hodí. My Moravané nesmíme zapomenout své nářečí.
3. … Nebyla slaná, měla příchuť železa… je geniální obrat jako z pera páně S. Kinga a jeho heptalogické Temné věže. Není to náhodou tvůj oblíbenec, ne-li rovnou spisovatelský vzor? Ona celá pasáž, kdy hrdinka prochází Druhým kruhem je velmi kingovská. Abstraktno, které si těžko čtenář dovede vůbec představit, temné moře a hlas nějakého ptáka, který na nějakém sloupu klove do mramoru.. A samozřejmě další scény a pasáže. To je další velmi povedená stránka knihy.
4. A na závěr si dovolím ještě jedno srovnání s kingovou Temnou věží. V díle nazvaném Vlci z Cally (má asi 600 stran) je vyprávění celkem krátkého časového úseku. Vlastně pojednává jen o jedné bitvě hlavních postav s nějakými příšerami vlčího vzhledu. Ale není to nudné a bez problémů to přečteš, aniž bys přemýšlel, že toho v první třetině necháš. A stejně tak tvoje Holka není nudná, i když je děj poměrně rychlý a dal by se v krátkosti převyprávět. Myslím tedy, že dokážeš odhadnout jak moc zacházet do detailů a nezůstávat někde na povrchu – našel jsi dobrý poměr mezi spádem a přesným vyprávěním. A to je asi to nejdůležitější. Precizně sestavený příběh, se soustavou vedlejších zápletek, detailně popsaný svět, ale není tam nic navíc, co by rušilo celý kontext. 
Takže se neboj ještě více experimentovat. Věřím, že ti psaní dalších textů půjde dál se stejně dobrým (či spíše lepším) výsledkem. Nenapadá mě teď žádná slabina.
.
 (Jan Sedláček)

27.10.2016

Po dlouhé době kniha, kterou jsem přečetla celou. 🙂

(Martina)


20.10.2016

Knížku mám přečtenou a moc se mi líbila. I když takový typ žánru nevyhledávám, musím říct, že knížka mě vážně pohltila a nedalo se od ní odtrhnout 🙂 Člověk v ní najde spoustu uvědomění. Za mě určitě doporučuji:-)

(Lucie Regenermelova)


8.10.2016

Kniha se mi velmi líbila, měla zajímavý děj, byla velmi originální, hezky rozepsaná, jediné, co mi přišlo líto bylo, že kniha byla celá rozepsaná, až na závěr, který se vlezl na 5 stran, jinak kniha byla dobrá, za mě velmi dobrá.

(Nedorostek Jan)


27.9.2016

Ahoj Štěpánku. Jednou jsem někde slyšela , že SLOVO, je MRCHA věc…A to platí jak v dobrém, tak ve špatném podání. Tobě, se ale SLOVA knihy velice podařila. Přeji Ti mnoho spokojených čtenářů, jejich slova uznání a podpory. A Tobě milý spisovateli, ať hra knihy v Tvé mapě myšlenek – nikdy neskončí.

(Novotná Ilona)


22.9.2016

ahoj Štěpánku 🙂

konečně jsem si našla čas a tak chci zhodnotit tvou knihu 🙂
Hned na úvod musím říct, že jsi odvedl výbornou práci. Z knihy šlo velice vycítit to jak tě to baví. Moc se mi líbilo popis prostředí, uměla jsem si představit kde přesně jsem. Oblíbila jsem si velice postavu Duboslava tedy snad i trošku víc než Holku 🙂 i když víš, že jsem měla problém se jmény nakonec jsem si zvykla a podivnější jména mi nakonec ani nepřišli divné, občas se sama přistihnu jak někomu řeknu vyzáblo 😀

S čím jsem bojovala byla mluva Duboslava ale to už není knihou ale mnou 😀 problém mi dělalo i stále špinavé prostředí nenechal jsi mě vydechnout. Ta Holka skákala z jednoho problému do druhého až jsem si říkala zda to zvládne 🙂

Vytvořil jsi hodně postav které i sami o sobě můžou vytvořit nový příběh např. skupina mladých výrostků nebo  jak vznikly vážky . Miluji zvířata a tak mi v tvém příběhu snad už jen chyběl šťastný konec toho pejska třeba právě po boku Holky.
Na závěr zhodnocení SUPER KNIHA četla se sama a pokud bude další kniha musíš myslet na mě a přidej mi tam víc sluníčka, šťastných chvil, úsměvu a aspoň jedno spokojené zvířátko přece jenom jsem optimistka 😀

(Vladimíra Melecká)


14.9.2016

Štěpáne, 
tak mám dočteno a musím říct, že všechna čest. Kritériem zajímavé knížky u mě je to, že si po dočtení řeknu, že TOHLE si musím přečíst znova. A kritériem naprosté fascinace je to, že mě sice během čtení nebo sledování tahají za oči různé maličkosti, ale celek je tak fascinující, že se od něj nelze odtrhnout. Poprvé a na dlouhou dobu jedinkrát jsem to zažila u Lynchova seriálu Twin Peaks a teď podruhé u Tvé Holky ;o)
(Tereza Šírová)

 


18.8.2016

Mohu říct, že se mi kniha Holka četla už od začátku hrozně snadno, rychle jsem se začetla a těšila se na to, co všechno hlavní hrdinku v knize potká, co nakonec zjistí… Když tu najednou šup, poslední kapitola dočtena… A co teď, do psí …. ??? Doufám, že se v blízké době plánuje pokračování tohoto příběhu, protože holka má ještě co hledat! 🙂 Takže kniha se moc líbila, ale jedno malinké \’ale\‘ se přeci jen našlo – občas jsem se při líčení příběhu ztrácela. Když čtu, odehrává se mi jakoby příběh před očima a občas to prostě nechtělo naskočit… Možná by pomohlo detailnější popsání různých dějů. Ale to je možná jen můj problém. Každopádně to nezničilo můj celkový dojem z knížky. Děkuji za ni 🙂

(Zdeňka Ptáčková)


17.8.2016

Z příběhu na mně sálá takovej fantasy poklid, je to příjemný počtení. Líbí se mi i bojový scény i když by jich mohlo bejt víc, máš je dobře zmáknutý. Ať se daří.

(Josef Svoboda)


1.8.2016

Kniha má velmi poutavý děj. Dokáže udržet čtenářovu pozornost dráždí jeho zvědavost. Ukazuje svět bez pozlátka a nabízí čtenáři mnohá ponaučení, která by, pokud by je všichni vzali za svá, mohla udělat ze světa krásnější místo.

(Lukáš Maňásek)


Ve chvíli, kdy jsem v září 2014 začal psát knihu Usmívej se víc, můj bratr Štěpán, měl svojí knihy napsáno už více než sto stran. Právě teď napínavý fantasy příběh obohacený o seberozvojové myšlenky dovedl k vydání. Po dvou letech tak přináší dílo plné napětí, akce, humoru, i podnětů k zamyšlení.
Štěpánův příběh o dívce pátrající po svém původu jsem už přečetl a v mnoha směrech mě ohromil. Čím hlouběji jsem do knihy pronikal, tím častěji jsem si říkal, že je až neuvěřitelné, jak výborné dílo napsal člověk, kterého celý život znám. Na přebalu takto chytlavého románu bych čekal spíše jméno známého spisovatele, který za sebou už má zástup fanoušků a několik úspěšných knih.
Užíval jsem si každou ze čtyř set stran příběhu, a když jsem dočetl poslední slova závěrečné kapitoly, uvědomil jsem si, že se jedná o knihu, která dokazuje správnost tvrzení „cesta je cíl“. Jsou totiž knihy, u kterých obracím listy jeden za druhým, abych se dozvěděl, jak vše dopadne, a samotný závěr je pak podstatnější než cesta k němu. V případě Štěpánova díla jsem si užil jak cestu (samotné čtení), tak její zakončení (závěr příběhu). Právě závěr navíc patří k těm, nad nimiž člověk i po měsíci přemýšlí a říká si, jestli vše opravdu je takové, jak se jeví.

(Ivan Burda)

20.6.2016